První den jsme vyrazili na kole směrem na České Velenice. Cesta vede lesem podél rakouské hranice po takzvané signálce, rovným průsekem lesa, kterou v době železné opony využívali především příslušníci pohraniční stráže.

Každodenní šeď Českých Velenic

České Velenice vznikly v roce 1922 rozdělením dolnorakouského města Gmünd mezi dva státy. Česká část tak přišla o centrum a také o hřbitov, rakouská zase o nádraží. Název města vznikl ze jmen osad Česká Cejle a Dolní Velenice. V Českých Velenicích lze nakoupit sádrové trpaslíky, levné oděvy ve vietnamských obchodech, ale i borůvky a houby podél silnic.

Nový velenický hřbitov vznikl hned vedle rakouské hranice. Po roce 1948 byla zvýšena jeho obvodová zeď a později obehnána ostnatými dráty, jelikož tudy se některým podařilo emigrovat na západ. Návštěvník hřbitova se musel legitimovat pohraniční stráži.

Po návštěvě v rakouském Gmündu jsme pokračovali po vitorazské naučné stezce směrem na vesnice Höhenberg a Pyhrabruck. Rakouské příhraniční obce jsou na první pohled upravenější než ty na české straně, kde je stále patrná stopa železné opony..

Pod Novými Hrady se rozkládá romantické Terčino údolí, anglický park ležící na toku říčky Stropnice. Tento krajiný celek nechal vystavět hrabě Jan Nepomuk Buquoy na přání své choti Terezie v polovině osmnáctého století. Později byl v parku postaven takzvaný Modrý dům, ve kterém hraběnka trávila letní měsíce. Na okraji Terčina údolí stojí pozdně gotická tvrz Cuknštejn, jenž je v současné době v rekonstrukci.

Terčino údolí - umělý vodopád nad řekou Stropnicí

Modrý dům v Terčině údolí

V úterý bylo vedro a dusno. Na nějaký sportovní výkon nebylo ani pomyšlení, tak jsme se váleli a odpoledne vyrazili na houby do okolních lesů. Po návratu jsme udělali smaženici ze hřibů praváků, kovářů a z lišek. Jen jestli ty kováři nebyli satani? Johna začala bolet ledvina a Terka se už rozloučila s rodičema. V každém případě všechno je pomíjivé a na konci tunelu je světlo... Houby jsme přežili.

V Dobré Vodě jsme navštívili poutní místo, barokní kostel Nanebevztetí Panny Marie, který byl vystaven nad mírně radioaktivním pramenem. Léčivé účinky vody jsou známy již od šestnáctého století a Dobrá Voda byla vyhledávána jako lázeňské místo.

Svébohy - na návsi

V podhůří Novohradských hor leží malá víska Svébohy, jež čítá cirka padesát obyvatel. Na návsi je pohledná kaple se zvoničkou. Kousek od návsi funguje klasická venkovská hospoda U Kojanů s budějovickým pivem a venkovním posezením.

Další zastávka byla na tvrzi Žumberk, v jejímž areálu je kromě jiného penzion s restaurací, kde jsme přečkali průtrž mračen. Pokoukali jsme internet a vrátili se zpět do kempu.

Žumberk - v areálu tvrzi

Pohorská ves, kam jsme dojeli z kempu autem, byla dalším výchozím bodem pro cyklovýlet. Cestou jsme stavěli na penzionu Žofín s vlastním koupalištěm a předraženými tatrankami. Další zastávka byla u vchodu do pralesa Žofín, který byl prohlášen za přírodní rezervaci již v roce 1838. Mezi stromy dominuje buk, méně pak smrk a jedle, z nichž nejstarší mají třista až čtyřista let.

Pohoří na Šumavě (919 m n.m.) je jedna z mnoha zniklých vesnic v českém pohraničí. Původní osada vznikla dolem roku 1700 na Novohradském panství. Na konci devatenáctého století obec měla kolem 190 domů a 1300 obyvatel (většina Němců). O jejím významu svědčí existence sklářstkých hutí, pivovaru, vinopalny, hamru, pošty a velkého množství živností. Obec proslula malovaním svatých obrázků na sklo, které se vyvážely do celé Evropy. V roce 1946 byli odsunuti němečtí rodáci a po deseti letech zůstalo v obci jen 23 domů. Dnes v pohoří stojí polorozbořený kostel, hřbitov, rozvaliny domů a několik nově postavených rekreačních domů s charakteristickým hrázděním. Na území obce se nachází vrchovištní rašeliniště, přírodní rezervace.

Pohoří - kostel

Pohoří - tradiční sklomalba

Dolní a Horní Příbrání byly další zaniklé osady, kterými jsme projížděli. V Leopoldově, částečně zaniklé obci dřevařů a vorařů, jsme udělali poslední zastávku k občerstvení v maringotce u Pohořského potoka. Pak už následovala Pohorská Ves, kde jsme navštívili biofarmu s prodejem kozího sýra. Nikdo však nebyl doma, tak jsme se podívali na koně.

Následující den jsme vyrazili do na výlet do Třeboně. Cestou jsme projížděli upravenými vesnicemi s tradičními jihočeskými domy. Za zmínku stojí Jílovice, obec na rozhraní Třeboňské pánve a Novohradských hor, a také Kojákovice s typickými jihočeskými statky, kde byla zřízena památková zóna lidové architektury.

Ve Třeboni jsme se podívali na Schwarzenberskou hrobku, ale s kola jsme nesesedli kvůli dotěrným komárům, kteří se tu přemnožili. Navštívili jsme místní pivovar, kde se vaří pivo Regent. V pivovarské pivnici měli výbornou kvasnicovou čtrnáctku a také šestnáctistupňový speciál. Když jsme si prohlédli město, jeli jsme zpět po panelové cestě borovými lesy, kde kvůli množství komárů nešlo ani zastavit. Cestou jsme v Branné trochu zabloudili k závodu na těžbu rašeliny.

V sobotu od rána pršelo, proto jsme jeli autem na celodenní výlet do Českého Krumlova. Prošli jsme si město a zašli na oběd k řece. V hospůdce seděla internacionální grupa hipíků a hrála vyfičenou hru (aktivity). Byli hluční. Zmáčení vodáci sjížděli šlajsnu za povzbuzování japonských turistů. Pořád pršelo. Pokochali jsme se ještě Krumlovským zámkem a odjeli zpátky do kempu.

Adam Dušek © 2009