Název souboru Odd Size (Divná velikost) napovídá, odkud vítr vane. Čtyři švédští hudebníci, specialisté na starou hudbu, připravili bláznivou adaptaci Händelova Mesiáše. Bez sboru, bez orchestru, bez dirigenta… jen čtyři muzikanti, kteří se snaží dostat k jádru tohoto oratoria. Vášeň, zvědavost, krása, humor a ano… taky trocha šílenství.

Renomovaný houslista a písničkářka nepotřebují víc než dva hlasy a dva hudební nástroje, aby oživili surreálný svět rumunského spisovatele Gellua Nauma. Vycházejí z příběhu Robinsona Crusoa, ale jejich hudba hranice příběhu daleko překračuje.

… A je to! Každá akce nešikovných kutilů nejdřív vypadá na katastrofu, díky nezdolnému optimismu ale nakonec najdou řešení, se kterým jsou spokojeni. Každý z nás dobře zná dobrodružství Pata a Mata, dvojice legračních loutkových chlapíků podle výtvarné předlohy Lubomíra Beneše a Vladimíra Jiránka z roku 1976. Francouzský soubor Les Traversées Baroques vzdává poctu těmto animovaným hrdinům, vyzbrojeným kladivem a šroubovákem, nápaditým živým hudebním doprovodem klasických dílů jako Houpací křeslo nebo Světlo.

Představení Malá noční hudební můra se ve svém žánru stalo klasikou, Igudesman a Joo s ním už rozesmáli diváky po celém světě. Ve vypečených skečích dua hudebních komiků se může stát cokoliv, ukazují totiž hudební svět takový, jaký ve své podstatě je: jako velké hřiště pro dospělé děti. Herec Sir Roger Moore o tomto mimořádném představení poznamenal: „Název Malá noční hudební můra je zavádějící…  Igudesman a Joo nejsou noční můra, ale  sen.

Hudba různých žánrů

33 variací na Diabelliho valčík opus 120 Ludwiga van Beethovena je považováno za mistrovské dílo pro sólový klavír, méně známá je okolnost, že se autor při komponování dobře bavil. Zapomeňte na klišé o zasmušilém starém Beethovenovi, variace lze považovat za jeden velký a velmi rafinovaný hudební vtip. Tato „satira na téma“ je horskou dráhou hudebního vtipu, parodie a invence.

Kytarista, který ví, jak se smát hudbou a sdílet vtip se svým publikem, Pavel Steidl, patří mezi oblíbené umělce festivalu. I tentokrát nabídnul svou autorskou tvorbu, zcela nevšední ale bylo propojení kytarových soudobých skladeb se čtenými texty. Vybrané pasáže z děl Milana Kundery přinášejí ironii, sebeironii i tragikomické polohy. V kongeniálním přednesu Jana Vondráčka se staly posluchačům pobídkou k samostatnému hledání odpovědí na nabízené otázky.

Claire Chevallier se řadí k těm vzácným hudebníkům, díky nimž zaslechneme ryzí duši historického klavíru. Navíc dobře ví, jak přivést k životu rafinovaný hudební humor skladatelů jako Erik Satie a Francis Poulenc. Mezi rozpustilými Satieho hudebními portréty je zřejmě nejzlomyslnější portrét dandyho Maurice Ravela, který každý den čistí svůj dalekohled. Skladby Les soirées de Nazelles nás přenesly do obýváku Poulencovy tety Liénard ve městečku Nazelles. Mohli jsme si vychutnat duchaplnou konverzaci, která nám na tváři vykouzlila šťastný úsměv.